Východiskem zůstává absurdita běžného života. Hrdiny všech příběhů můžeme zastihnout v rozličných životních situacích, jejich konání je značně zkresleno a abstrahováno. Náměty a scénáře jsou ve většině případů postaveny na okamžité improvizaci. Ve střižně je filmový materiál zpracováván metodou přímého reflexního střihu na základě předem vypracovaného obrazového scénáře. Obrazové zpracování odpovídá kvalitě snímacího zařízení.

Ve filmech divadelní společnosti jsme se mohli setkat s vědci, úchyláky, vagabundy, zloději, alkoholiky, troskami, samotáři, machry a neschopáky, dřevokazným hmyzem, trpaslíky, televizními moderátory a "zmutovaným hovadem". Nyní k jednotlivým postavám, pro názornost uvedu právě "Zmutovaný hovado". Tento výplod temných vědeckých laboratoří vznikl během pokusu výměny krve v lidském těle za radioaktivní zelenou hmotu s velkým obsahem plutonia. Vniklá stvůra byla neuchopitelná a jednoho dne sežrala klec, ve které byla uvězněna. Tak byl započat celý příběh. Na svobodě se "Zmutovaný hovado" potulovalo po okolích lesích a živilo se haraburdím a houbaři. Organizace lovecké výpravy byla svěřena dr. Igoru Solowkovi a Wilibaldu Trauškemu, v patách jim byla místní kabelová televize. Hovado chyceno nebylo, Trauške byl zabit a média informovala veřejnost o fenomenálním úspěchu celé akce. Jak je z předešlé části patrno, příběh samotný nepřichází s ničím novým a lze o něm říci, že nese prvky banality. Velký důraz je dán na funkci médií v dnešním světě, média sice přenáší tok informací, ale zároveň upravují skutečnost dle vlastní dramaturgie. Redaktor pronáší klišé a fráze, které jsou v daném časovém úseku aktuální. Pokud veřejnost považuje například útěk vědeckého výškrabku za neaktuální, redaktor záměrně zvolí jednoduchou, nic neříkající formu sdělení. Divák pak sleduje na obrazovce jakési podivné divadlo, které má s realitou pramálo společného. K umocnění tohoto dojmu byly do filmu vloženy obrazové pasáže připomínající reklamní výboje komerčních televizí. Scéna zabití Trauškeho Hovadem je předpokládaná a nepřekvapující, čímž je snad nejvíce zdůrazněn tento jev. U pohádkového filmu Šotek se setkáváme s podobným námětem. Vidina lehce vydělaných peněz žene našeho hrdinu do prapodivného dobrodružství s kouzelným trpaslíkem, který jakožto figura pohádková nemůže být nikdy chycen a celé bláhové snažení hrdiny vede k poznání, které pronese na závěr filmu: "Už mi zase šotek utek, já se na to vyseru!" Doopravdy převládá ve společnosti názor, že velké peníze lze vydělat pouze dílem náhody či pravděpodobnosti? Film Šotek tuto otázku sice nezodpoví, aspoň ji nakousne. Jako u ostatních filmů není námět příliš originální, s podobným zpracováním tématu jsme se mohli setkat ve známé ruské pohádce Mrazík. Důležité je spíše filmové zpracování a atmosféra, ve které se film odehrává. Přímočarý příběh nabízí film Host do domu. Soukromí bytu naruší neznámy opilec a hrubián, majiteli bytu vypije dvě flašky rumu, pořeže se, vyspí a velmi překvapeně potom zjistí, že není u svého synovce, nýbrž u cizího člověka. Narušení soukromí a suverenity nese majitel bytu spíše pasivně, rozhodně je překvapen a rozezlen, ale nenachází dostatek síly ke vzdoru. Chování hrubinána je silně odporné a odpuzující. Filmové zpracování v celkové stopáži patnácti minut je schválně dlouhé a rovné, aby byl tento zlý sen majitele bytu co nejvíce prodloužen. V tomto prostoru pak nalezneme neobyčejné dialogy a grotesku. Malý příklad: "Už tady není žádnej chlast, tak snad dojdeš něco koupit, ne?" Katarze nepřichází ve scéně, kdy se hrubián bodne do ruky, divák je stejně jako u filmu Zmutovaný hovado němým svědkem sebeničení hrdiny a jeho bojem s bolestí. Groteskně působí scéna svazování spícího hrubiána toaletním papírem a volání o pomoc na policejní stanici.

Na uvedených příkladech jsem demonstroval námětový a obsahový zdroj divadelní společnosti. Jak jste si všimli, tématicky pracuje s prvky absurdního divadla na hranici vkusu a morálky.

Uvedené filmy otevírají několik závažných otázek lidského bytí. Je doopravdy člověk vrcholná forma života? Bezezbytku odpoví film Králíci. O vztahu historie a současnosti vypráví film Don Box Abstract a Don Quiote, citlivost tohoto tématu si vyžádala i mimořádné výtvarné zpracování.

Diváci, kteří tvorbu divadelního sdružení znají blíže, můžeme potěšit, že o oblíbené skotačení a drobné výlevy bláznovství nepřijdou. Série krátkých filmů uprostřed pořadu zapadá přesně do tématického rámce PAM PAM. Nenormální situace plné černého humoru na prostoru jedné minuty, jsou doménou tohoto souboru.